REPORT
Telefon Tel Aviv v Akropoli - report od Besty
Páteční večer v Paláci Akropolis patřil dalšímu dílu seriálu Music Infinity. Tentokrát byl hlavním tahákem projekt Telefon Tel Aviv, kterému předskakoval Sonority. Oba koncerty probíhaly ve znamení sedících postav za notebookem, což autor reportu označuje s nadsázkou za "vybírání pošty". Jak na Bestu působila hudební stránka večera, se dočtete v následujících řádcích..
V pátek 2. 3. se splnil sen mnoha hudebních fandů. Do Prahy dorazila nejen idm dvojka Joshua Eustis a Charles Cooper, kteří si říkají Telefon Tel Aviv.
Tuhle formaci v rámci série Music Infinity přivezl Josef Sedloň a nutno dodat, že v idm a určite i v click and cuts vodách to byla akce velmi očekávaná. Se svojí debutovou deskou Fahrenheit Fair Enough mě Joshua a Charles hodně zasáhli. Osobně bych se nebál zařadit album Fahrenheit Fair Enough na aspritanta desky celé probíhající dekády. Dokonalý zvuk, nápady, snivá elektronika. Další deska Map Of What Is Effortless byla zase posun jinam, hlavně díky vokálům. Také hodně kvalitní materiál, Telefon Tel Aviv se ale sunou opět někam dál, koncert byl toho důkazem. 
Žezlo předskokana obdržel mladík, který si říká Sonority. Pro mě osobně určitě překvapení, pěkně v levém rohu se usídlil tento "vyběrač mailů" a do většinou postávajícího publika hustil v podstatě hodně taneční elektro breaks, kořeněné všemi těmi clicks and cuts a idm výdobytky. Úroveň zvuku byla nastavena hodně komorně, takže kromě Sonority bylo zase pěkně slyšet, jak všichni chodí na koncerty hlavně za muzikou. Kdybych musel Sonority nějakým způsobem připodobnit nebo zaškatulkovat, tak bych jednoznačně volil Apparata v jeho koncertní podobě. Hodně mě dostala takřka tranceová plocha ve 20:34, výborně! Tohle roubovaní funguje i naopak, docela se těším na nové album Setheriana, který do tranceu vkládá idm. Jak jsem psal, pro mě osobně překvapení, výborně jsem si zakřepčil. 
Dvojka Telefon Tel Aviv si taky "vybírala maily". Méně Joshua Eustis (shodil dready), který trávil více času za klávesami. Působil plachým dojmem, když omlouval kolegu, kterému zrovna nešla "otevřít pošta". Hned jejich první skladba byla tou nejsnivější ukázkou ve stylu TTA. Taky ukázkou toho, že zvuk bude čistý, velice dobře nastavený, ale kotlit se prostě nebude. Mám rád dynamiku zvuku z desek TTA, čekal jsem dupák, který hýbe vnitřnostmi.
Byl jsem taky hodně zvědavý jak si poradí TTA s vokály, dopadlo to různě. Hned ve druhé I Lied, ve které na desce zpívá Damon Aaron jsme neslyšeli ani náznak jakéhokoli hlasu, něco zazpíval sám Joshua, něco jelo z laptopu. Kromě jiného jel z latpopu v několika skladbách i urban music vokál, což bych u TTA opravdu nečekal. Tahle scéna zažívá obrovský boom, mně osobně to moc neříká, ale v případě TTA to hodnotím jako snahu posouvat se někam dál a rozhodně to v jejich přednesu s idm spodkem snesu i z další desky, vůbec, uvidíme jaké bude nové album, ale podle mého názoru bude ještě více přístupnější než Map Of What Is Effortless. Vždyť i poslední přídavková skladba, která údajně ještě nikdy nikde veřejně nezazněla, byla ukázkou toho nejkvalitnějšího alternativního popu, který se dá slyšet. Tahle skladba také obsahovala náznak tranceové plochy, zpíval Joshua. Celkově celou akci hodnotím velice kladně, mně se splnil jeden z hudebních snů. Co Vám?
