Filmová recenze: World Trade Center

Donna McLoughlinová: "Teď nemůžeš odejít, ještě jsi nedokončil tu kuchyň.“

To, že druhý z filmů, kterými se Hollywood rozhodl vyrovnat s 11. zářím 2001, natočil obávaný a kontroverzní Oliver Stone, vyvolalo malou senzaci. Představte si, jak může zkázu Světového obchodního centra pojmout autor Čety, JFK, Wall Street nebo Takových normalních zabijáků – provokace, násilí, paranoia. Žel World Trade Center nemá ani trochu podobnou atmosféru a v porovnání s Letem číslo 93 jde o velké zklamání.

Režisér Letu číslo 93 Paul Greengrass se úplně vyhnul politickému podtextu a šel cestou takřka dokumentárního přístupu k stále ještě hodně citlivé látce, ale Stone nemá soudnost. Ano, i Greengrass zobrazil obyčejné lidi jako hrdiny naší doby – obětovali své životy a tím zachránili životy jiným. Ale Stone to ve World Trade Center dělá tím nejpodlézavějším způsobem, který především evropské diváky asi jedině znechutí.

Stone vypráví příběh z pohledu dvou policistů, kteří při evakuaci civilistů uvízli pod troskami zborcených zdí. I když jsou Jimeno a Mcloughlin (toho hraje jediná hvězda filmu Nicolas Cage) opravdovými osobami, které skutečně byly v ohrožení života, zjevení Ježíše Krista v jedné ze scén už se skutečností nic společného nemá. Stone se neubránil 'hollywoodizaci' tématu v tom nejhorším slova smyslu.

Chuck Sereika: "Máš nějaké jméno, mariňáků?"
Dave Karnes: "Brigádní seržant Karnes.“
Chuck Sereika: "A něco trochu kratšího?“
Dave Karnes: "Brigádní seržant."

Zatímco Jimeno a Mcloughlin trpí uvěznění pod troskami, tam někde venku trpí i jejich rodiny. Je pochopitelné, že ne každá dojemná scéna umí chytnout za srdce. Ale proč zmateným divákům rovnou podsouvat zoufale sentimentální flashbacky dokazující, jaký je Mcloughlin příkladný manžel a otec, s jehož náhlým odchodem by se rodina jen těžko vyrovnávala? Že by proto, že správná rodina je pevným základem Ameriky? Ne, to není žádná omluva ani vysvětlení.

Zachytit význam událostí 11. září 2001 v celé šíři, aby byl všem dokonale jasný její dopad, je těžké. Mnohem těžší než ironizovat a zesměšňovat jakékoliv jiné téma (vzpomeňte si na filmový South Park, zamilovaného Satana a prostopášného Sadáma Husajna). Stone by si přesto neměl dovolit tlačit na pilu jen proto, aby z diváků vymáčkl slzu a zajistil si nominaci na nějakou tu prestižní cenu. Výsledek je totiž nejdřív nechtěně komický a pak už rovnou otravný.  

Přes svižně natočenou úvodní čtvrthodinku, která vypadá velmi slibně, a přes technicky zručně odvedenou práci na zbytku filmu je World Trade Center bezzubý a příšerně patetický film se směšným politickým vyzněním. Závěrečný titulek, že jeden z vedlejších hrdinů se po 11. září 2003 znovu přihlásil do armády a odsloužil si dva turnusy v Iráku v sále opravdu smích vyvolal. Oliver Stone možná definitivně zesenilněl.

V kinech od 5. října 2006.

HodnocenĂ­: 40%

World Trade Center
USA 2006, 129 min.
reĹľie: Oliver Stone
scénář: Andrea Berloffová
hudba: Craig Armstrong
hrají: Nicolas Cage, Michael Pena, Maria Bellová
www.wtcmovie.com