RECENZE

 

Hudební recenze: Venetian Snares – Filth

V ranku experimentální elektroniky není až na warpovské výjimky jménem Clark a Squarepusher normální, aby producenti vydávali alba jako na běžícím pásu. Kanadský rodák Aaron Funk aka Venetian Snares tyhle mýty boří a každý rok točí nové album. Aktuálně je k dispozici průbojné Filth.

 

Čtyři roky starý Funkův počin Rossz Cssilag Allat Szuletett patří k tomu nejsilnějšímu, čím se může experimentální odnož elektronické hudby chlubit. Mít doma originál tohohle alba patří k dobrému vychování posluchače elektroniky. Z hlediska bohaté Funkovy diskografie to však byla jen jedna malá položka. Stejně jako loňská deska Detrimentalist, kdy se podíval na drum´n´bass devadesátkovými brýlemi. Nyní se vrací s experimentálnějším počinem Filth.

Od posledního alba se změnil k nepoznání. Asi jako kdyby se probudil po patnáctiletém spánku, kdy sice usnul za rytmů jungleové ukolébavky, ale ráno se budí s neurčitou vizí. Poslechne si poslední Squarepusherovy elektrické šoky, jeho sóla na baskytaru Funka stejně jako každého jiného posluchače moc nezajímají, a zkusí vytvořit něco podobného. Jenže mnohem víc infantilnějšího. Něco jako animovaný raníček o umírajících lesních zvířátkách.

Ne že by skladby na Filth působily tak temně, ale sekvence neukočírovaných beatů ozdobené ruchovými plochami, zpěvem rozfázovaným do tvaru nízké mlhy a dětských hlásků navozují atmosféru nevyvážené střílečky, kdy bezbranní můžou jen utíkat a cestou si lízat rány, zatímco pronásledovatelé mají po ruce celý arzenál. Buď můžete tohle divadlo jen sledovat, anebo do něj vniknout a nechat se Funkem pronásledovat. Ovšem pozor, není úniku.

 Venetian Snares naplno využívá své současné pozice, kdy ostatně podobně naladění producenti buď mlčí, nebo se vydali jinými směry. Stačí se porozhlédnout – nejblíže má k němu už vzpomínaný Tom Jenkinson aka Squarepusher, tomu ale nyní dává Warp příležitost jako baskytaristovi, a Aphex Twin se dostal do úplně jiných dimenzí a vzývá analogové období. Aaron Funk tak získal dostatek prostoru na to, aby byla jeho tvorbě věnována velká pozornost.

Ovšem ne neprávem, sluší se dodat. Filth je skutečně materiálem, který vstřebal všechno důležité. Tíživé techdubstepové pasáže a těžko přehledné beatové orgie ničící veškerý řád patří k nejlepším momentům desky. Atmosféra jako by mimochodem graduje k breakcorovému deviantství v Kakarookee Hates Me a Splooj Guzzlers. Originalita strohých marťanských motivů obtočených kolem magneticky lákavé špinavé taneční změti vystihuje pozici Aarona Funka v roce 2009.

Filth je sice jen jednou položkou v bohaté diskografii Venetian Snares, ale obsahově se řadí k jeho nejlepším věcem. Díky své experimentálnosti, a přesto jednoduché přístupnosti.

Venetian Snares – Filth
Planet Mu, 2009

Hodnocení: 88 %

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016