RECENZE

 

Akufen - My Way

Každý člověk má svou cestu. Někdo přímou, jiný plnou zatáček, odboček nebo zkratek. Nakonec všichni skončí stejně a je jedno, jestli se nezvratnému okamžiku smrti blížíte rychlostí slimáka nebo geparda. A proč volím takový podivný úvod? Inu, Akufenovo album je život v hudebním provedení.

 
 Akufen - My Way Každý člověk má svou cestu. Někdo přímou, jiný plnou zatáček, odboček nebo zkratek. Nakonec všichni skončí stejně a je jedno, jestli se nezvratnému okamžiku smrti blížíte rychlostí slimáka nebo geparda. A proč volím takový podivný úvod? Inu, Akufenovo album je život v hudebním provedení.

Úvod je lehký, vzletný, klidný. Stejně jako dětství. Žádný stres a deprese z moderního světa. Neposkvrněná čistota. Hlasové samply, kytara, smyčce, klávesy a hi-haty rychlé jako střela. První dojmy jsou úžasné. Maniakálnímu lpění na detaily dává Akufen nový rozměr. Když se pozorně zaposloucháte a proniknete do struktury jeho práce, budete ohromeni. I přesto, že nám minimalistický mistr servíruje songy postavené na neuvěřitelném počtu zvuků, neztratíte se. Vše je podáno naprosto nenásilně a pořád se něco děje. Samply jsou vybírány s neuvěřitelným citem. Tracky Installation a Skidoos se už teď nezapomenutelně vryly do mé mysli.

Puberta. Věk hledání, objevování a především chaosu. V Deck the House, Wet Floors a Heaven Can Wait dovádí Akufen "veselý" zmatek do krajností. Jako by se na vše díval s ohromným nadhledem. Spojuje nespojitelné. Boří hranice. Revoltuje proti zavedeným konvencím a zbytečné konzervativnosti. Mnozí nepochopí. Ale zkusit byste to mohli. Bohužel, čím jste starší, tím víc vám některé výstřelky přijdou zbytečnější. A hlavně velmi podobné.

Čas plyne. Stáváte se rozumnější, ale vše kolem je jiné. Vláčnější, unylejší. Musíte to brát s nadhledem. Osladit si zprvu "suché" rytmy života nějakou klukovinou a nakonec dosáhnout rovnováhy a spokojenosti. O tom je In Dog We Trust a Jeep Sex. Zvlášť prvně jmenovaný track mě oslovil. Líný song se mění v džungli, kterou "prosekává" krásná klávesa. Roztomilé dílko!

Stáří klepe rychle na dveře (131 bpm. Chudáci junglisti, ti budou v důchodu hóóódně brzo). Late Night Munchies uzavírá produktivní věk, vzpomíná na radostné okamžiky a přidává hlubší tón za pomoci krásné melodie. Navíc k Vám promlouvá "nesrozumitelný" vnitřní hlas. Končíme citovým zmatkem. Lehký infarkt a rychle zpátky na cestu!

Odklepávají poslední chvíle sedmdesátiletého života. Jaká byla Vaše cesta? Na tuto odpověď si osobně snad ještě pár let počkám a Akufen doufám taky. Hudebně prožil úžasné dětství, zmatenou a rozporuplnou pubertu, ve středním věku se neubránil menší krizi a vše ukončil se ctí a hrdostí.

My Way není (stejně jako tato recenze) jednoduchý materiál, ale troufám si tvrdit, že jestli jste došli až sem, bude se Vám Akufenovo album líbit. Originalita z něj číší všemi směry a těžko na trhu najdete něco podobného (no, pokud CD vůbec někde seženete). Doporučuji všem individuím, které se zajímají o nezvyklé zboží. Škoda, že album není vyrovnanější. Akufen má totiž talentu na rozdávání. Jdu si zavzpomínat na dětství.

Hodnocení: 8/10

Nexis


Tracklist:


01. Even White Horizons (05:28)
02. Installation (08:04)
03. Skidoos (08:58)
04. Deck The House (06:05)
05. Wet Floors (06:18)
06. Heaven Can Wait (05:05)
07. In Dog We Trust (07:37)
08. Jeep Sex (06:06)
09. Late Night Munchies (10:02)
10. My Way (06:29)


© 2003, Techno.cz. Text: Nexis (nexis@techno.cz)


 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016