RECENZE

 

Hudební ohlédnutí: Antipop Consortium – Fluorescent Black

Jarní část průběžného festivalu Stimul lemují dvě velké české premiéry. Zatímco 15. května se v Arše usídlí čaroděj Venetian Snares, už ve čtvrtek 4. března přijíždí na prkna divadla newyorská bandička Antipop Consortium. I když by se z promofotek mohlo zdát, že patří k tomu nejprofláklejšímu hiphopu ze západního pobřeží, klamou tělem. Tahle trojice nabourává zlatou pevnost zevnitř.

 
Stačí jeden pohled do jejich diskografie, aby bylo jasno, o co kráčí. Jeden zásek u Warpu, ten poslední, deska Fluorescent Black, u Big Dady, hiphopového sublabelu Ninja Tune. Možná právě tenhle přesun na známý alternativní label (u Warpu se zastavili jen jednou před osmi lety), stál i za jejich pozváním na festival Stimul. To ovšem nic nemění na tom, že i Fluorescent Black z tradičních hiphopových osnov vysoce vyčnívá.



Žádné přehnané vychytávky, žádná hra na všehoschopného producenta, který udělá ve studiu z povrchního rapování a nesmyslného scratchování nezapomenutelný hit jedné sezóny. Antipop Consortium plně odkrývají své minimalistické divadlo – jednoduché efekty, stroze znějící instrumenty, občasné laškování se softwarem a hrátky s deklamací. Ať už v rovině slovní, kdy je před dalším diktátem nezastaví ani hradba hluboce znějících tympán, nebo elektronické, kdy své vokály vtipně modulují do nářečí robotů.

V několika skladbách dotahují Antipop svůj minimalismus k taneční dokonalosti – písnička NY To Tokyo stojící jen na vratkých pilířích beat-počítačové tóny-vokál se postupně mění ve futuristické dubové ozvěny parketů. A když se tam ještě v několika okamžicích objeví Roots Manuva, kmotr Big Dady, košatí ze skromné bonsaje materiál rozkročený přes všechny současné elektronické žánry.

V těch jednotlivostech, které tvoří dokonalost alba Fluorescent Black, by se dalo pokračovat. Sborový vokál vznášející se nad tóny piána, osmdesátkové syntezátory, štěpky efektů patřících do hájemství experimentální elektroniky, zvuky počítačových her nebo tradiční zvuky raveových klaksonů. A to všechno dohromady sešité vokálem. Jednou recitujícím, podruhé rázně diktujícím.


 
Antipop Consortium každým svým novým albem tvoří jakýsi manifest na obranu surového hiphopu. Zbaveného jakýchkoliv hitparádových berliček a růžově zabarvených plísní. Naopak ozbrojeného efekty, které prošly nejtěžší zkouškou – undergroundem. A to je deviza kapely. Na rozdíl od projektu Dälek se přitom Antipop Consortium obejdou bez přehnaně temné atmosféry a katastrofické vize světa. K důvěryhodnosti jim stačí jen rap a několik samplů. Tedy přesně to, na čem hip hop vyrostl. Než si ho uzmul mainstream. 
 
Hodnocení: 90 %

Anotace:


Antipop Consortium – Fluorescent Black
Ninja Tune/Big Dada, 2009


 
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016