Komiksová recenze: Iron Man: Extremis

„Vemte na mě jednu z těch helikoptér, doneste mě do Futurepharmu a ať to cestou moc nehází, mám vnitřní krvácení a škrábat z tohodle brnění krev je otrava.“

Před sedmdesáti lety v kinech blbnul Plecháček s Dorotkou, Strašákem a Lvem, poslední dobou zase v potemnělých sálech řádí ultramoderní bojový kostým. Filmy s Iron Manem, jedním z klasických superhrdinů vydavatelství Marvel, sklízí divácký úspěch především díky exhibujícímu představiteli Robertu Downey Jr. Sukces se však samozřejmě dostavil i díky kvalitně vystavěné zápletce. A několik jejích elementů vzešlo právě z komiksu Iron Man: Extremis.



O jaké prvky či scény se konkrétně jedná, bude vhodnější ponechat jako překvapení, pro základní představu o ději jsou totiž podstatné jiné informace. Zatímco Tony si vylepšil tělo kovem, po světě z neznámých důvodů a s pomocí neznámých látek pobíhá chlapík, který si kompletně zdokonalil strukturu vlastních orgánů. Dle první veřejné prezentace je přitom očividné, že se svými novými schopnostmi nehodlá kopat za stranu dobra, ale jednoznačně se přiklonil k záporákům. Najednou tu tedy máme souboj kovu proti masu, u něhož bookmakeři stanovili vyšší kurz kupodivu pro kov.

Dle tohoto popisku se může zdát, že vyprávění se bude držet triviální linearity. Naštěstí je to pravda pouze částečná. Ústřední linka by sama o sobě ničím zvláště nepřekvapila, avšak známý scénárista Warren Ellis (Transmetropolitan, Felt) ji sympaticky prolíná s historií Iron Mana. Oprašuje základní poznatky o Tony Starkovi a předkládá je v příjemně kompaktním celku. Extremis nepatří k intelektuálně hlubokým nebo komplexním dílům. Očekávat něco takového by ostatně muselo být považováno snad až za troufalost. Jde jednoduše o zábavný mainstreamový kousek, který je zpracován zručně a s jistotou. Na střední proud se v něm navíc nachází několik překvapivě temných pasáží, což se dá považovat za kladný bonus.



Na nadprůměrném vyznění drsnějších scén má ohromnou zásluhu výtvarník Adi Granov. Jeho téměř až fotorealistická kresba se spoustou digitálních hrátek dává akčním pasážím onu důležitou atmosféru, kdy máte pocit, že postavy se vážně řežou hlava nehlava. Souboje se odehrávají bez vedlejších prvků, které by na sebe strhávali pozornost. Granov v podstatě ignoruje okolní prostředí, a tak je v obraze pouze útočník a jeho oběti, případně dva mláticí se aktéři.

Nakolik ale vizuální ztvárnění funguje, když se v obraze vyskytuje Iron Man a jeho protivník, v dialogových pasážích zase adekvátně ztrácí. Při konverzacích Tonyho Starka s ostatními se plasticita a malé množství detailů přesunuje do kolonky mínusů. Vyznění postav je díky chladným barvám hrozně umělé, jako by se jednalo o voskové figuríny. Paradoxně tedy snaha o co nejvěrnější zachycení reality životnosti spíše ubírá.



Iron Man: Extremis přesto spolehlivě naplňuje své primární úkoly, kterými jsou pobavení a přitáhnutí dalších čtenářů tím, že se redefinuje několik původních aspektů. Pakliže Extremis navážeme na tuzemské prostředí, jde o dobře zvolený start, jak solidním způsobem představit jednoho milionáře a jeho hypermoderní hračku.

Iron Man: Extremis
Scénář: Warren Ellis
Kresba: Adi Granov
Překlad: Darek Šmíd
NakladatelstvĂ­: Crew
PoÄŤet stran: 144
Cena: 349,- KÄŤ
Info: www.crew.cz