Tomb Raider - Music From The Motion Picture

Tomb Raider - Music From The Motion Picture

23. srpna tohoto roku zůstane většina počítačů a herních konzolí Playstation vypnuta! Tentokrát nás však nečeká žádná hrozba typu Y2K, ale všichni hráči, pařani a závisláci, jak se mezi sebou sami označují, budou mít svátek. Všichni bychom se totiž měli sejít na premiéře filmu, jehož předlohou bylo právě několik "dlouhohrajících" her Tomb Raider. Ve světě jich bylo zatím prodáno kolem 21 miliónů kopií a zhruba stejné množství pokoutně rozšířeno. Pro člověka, který pohrdá hrami, kde vám krev stříká na monitor, nebaví ho sportovní tématika ani strategie, byl "Tomb" s každým svým dílem tím nejlepším, co jste si mohli na našem trhu zahrát a bezvadně se tak odreagovat. Hlavní hrdinkou je (pokud si často ukládáte své pozice:-) nesmrtelná Lara Croft a řeknu vám, je to slast pozorovat ji při práci. Zelené tričko, hnědé šortky, kolťáky proklatě nízko a navíc vše působí až neuvěřitelně realisticky. Hezká tvářička, dlouhatananánský cop a až příliš velký horní objem způsoboval, že si spousta kluků u klávesnic sestavovala prototyp té absolutně nejlepší životní partnerky. Přidejte fakt, že tohle přenádherné stvoření bude skákat díky tomu jak vy budete pískat (či spíš mačkat čudlíky), věrné prostředí, touha po dobrodružství a hlavně spousta nápadů ve scénářích byly zárukou nové a nové klientely, jež má ráda hry, u kterých se musí i trochu přemýšlet. Dneska je celkem v módě, že to kolem čeho se vytvoří jakýsi kult, pak způsobí volný přechod do filmové podoby - ať už jsou to animované filmy, nebo právě hry. Režisér Simon West měl nejeden těžký úkol. Tím nejdůležitějším byl asi výběr "té opravdové" Lary, aby nebyl diváky pomluven. Ruka byla šťastná a Angelina Jolie (dnes celkem vytížená herečka) se tak může prohánět v Lařině uniformě a plnit tak svá poslání. Námět vypadá ve zkrácené verzi zhruba takto: Lara je dcerou známého a bohatého vědce a díky výborné průpravě je připravena kráčet v jeho stopách. Dostalo se jí nejlepších škol, domluví se cizími jazyky, procestovala celý svět a navíc vyniká v sebeobraně. Specialitou Lorda Crofta byl výzkum dávno zapomenutých a ztracených krypt. Lara dostává za úkol nalezení obou částí prastarého "šému", díky němuž by měla získat neomezenou moc nad časem a prostorem ve jménu lidstva... Snad jen jednu maličkost bych té filmové Laře vytknul - až příliš masivní rty, které rozhodně ta počítačová postrádá, ale najít dneska ideál je opravdu fuška. Film bez kvalitního zvuku, potažmo doprovodné hudby, může být sebelepší, ale na výsledný dojem to nestačí. Pulp Fiction, The Beach, Matrix byly soundtracky, které se hrály i slušnou dobu po stažení filmů z kin a hrají se dodnes. Uvidíme, jak CDčko nacpané těmi nejzvučnějšími jmény získá své zákazníky - předpoklady k tomu rozhodně má. Pro propagaci tohoto filmu byla vybrána irská čtveřice U2. Jejich skladba Elevation tak dostala i obrazovou tvář skrze videoklip, kde se to jen hemží různými triky a efekty. Nezbytná Lara pak s jednotlivými členy běhá ulicemi města, pod které se podepsal režisér Joseph Khan. Skladba, jež na posledním albu U2 All That You Can´t Leave Behind nefiguruje - mě zrovna moc neoslovuje. Celkem průměrná věc na jednu z nejslavnějších rockových kapel dneška, ale neříkám, že svojí kytarovou úderností nezvedne hladinu adrenalinu u diváků v sále. Stejně tak i následující Deep v podání Nine Inch Nails vyznívá řádně agresivním dojmem. Supertalentovaný Trent Reznor má opět vše pod kontrolou a kromě svého hysterického projevu nabízí opět směsici kytarových riffů a elektronických vynálezů. K dobarvení této skladby přispěla možná i skutečnost, že Trent nahrával v domě, kde masový vrah Charles Manson zavraždil herečku Sharon Tate. Zdá se, že v takových podmínkách se nápady rodí jako houby po dešti a možná sami na sobě ucítíte ten strach a sklíčenost. Skoro jakoby knoflíky mixážního pultu byly upatlány od krvavých prstů. Přidejte ten "optimistický" název a asi víte, co vás čeká... Tom Rowlands a Ed Simons alias Chemical Brothers byli očekáváni snad nejvíce ze všech. Jejich předloňské album Surrender bylo při záplavě singlů neobyčejně příznivě přijato a každý si přál pokračování. Galaxy Bounce (mp3) staví opět na smyčkách, samplech a hutných melodiích. Začátek údajně pochází z tvorby Pink Floyd, opět se zde objevují postupy kvůli nimž je budete milovat, útržky hlasů, ale vlastní album nabízelo větší trháky. Možná je chyba u mě, ale čekal jsem víc - sami si nasadili laťku vysoko, tak ať se snaží! Kromě unikátních samplů se toho tady zas až tolik neděje. Po kytarách a elektronice následuje další změna stylu. Get Ur Freak On nám zprostředkuje hip-hopová diva Missy "Missdemeanor" Elliott, jež je pro svůj výraz vyhledávána i mnohými popovými hvězdičkami. Tady se představuje se zpěvačkou Nelly Furtrado. Hudba není zrovna moc hip-hopová, prvky etniky jsou tu jasně cítit, ale to co vás dostane, je samotné žonglování se slovíčky obou vokalistek. Ani s jednou z nich bych se nechtěl pohádat, vypadá to, že by mě umlátily svými argumenty. Jedna druhou doplňuje a působí to, jakoby se točilo hned napoprvé a obě ženy za mikrofonem experimentovaly. Ačkoliv to není moje parketa, pro její hravost jsem si ji oblíbil. Projekt Outkast pocházející z Atlanty ukazuje, že současný rap nemusí být spojován pouze s politickými texty a houpavým rytmem. Outkast skladbou Speedbalin´ukazují tu drsnější tvář. Zběsilé tempo, jazzové trumpetky, monotóní automaty a hlavně hromada mužských i ženských vokálů navrstvených do sebe. Nervozitou nabitý track nenechá v klidu ani hluchého! Korunu tomu však nasazuje závěrečný mečivý hlas, srovnatelný už snad jen s Brianem Johnsonem z AC/DC. Velké naděje zřejmě vkládali autoři soundtracku do až příliš zpopularizovaného Mobyho. Když už si tohohle vegetariána zařadíte, znovu a znovu vás překvapí. Ain´t Never Learned je pro mě největším zklamáním této kompilace. Ačkoliv má za sebou letopočet roku 2000, působí jako stará acidová vypalovačka deset let zpátky. Pokud se opravdu nechcete nudit, přeskočte ji - je fakt zcela zbytečná. Chuť si spravíte až u následujícího BTho. The Revolution (mp3) jde přesně ve šlépějích hitů Madskillz-Mic Chekka a The Hip Hop Phenomenon z alba Movement In Still Life. Trochu breakbeat, trochu elektro, trochu trance a hlavně vynikající samplované přechody, propracovaná echa a různá zvuková kouzla, se kterými umí hospodařit pouze sám čaroděj BT. Raper Rasco dodá potřebnou agresivitu a hlasově i kytarou tu vypomáhá i Mr. BT! Také se vám zdá, že by to chtělo maličko zvolnit? Dobrá, ať je po vašem. Vedlejší projekt Billa Leeba Delerium - "Terra Firma" (Lara's Mix)(mp3) z elektronických Front Line Assembly je překvapivě hodně vyklidněný. Kostelní chorály připomínají Enigmu, doprovodné nástroje vás přenesou do arabské kultury a když zavřete oči, budete obklopeni stejnou hudbou, jež dnes produkují Transglobal Underground. Opravdu krásný sen, ale my se musíme bohužel vrátit zpátky do reality! Where´s Your Head At je skladbou pocházející z kritikou dobře přijatého alba Rooty od londýnské party Basement Jaxx. Tohle duo, které se představilo i v rámci djského setu v Praze, se snaží do lidí co nejvíc nacpat vliv latinské ameriky. Exkluzivní samply, uřvaný začátek jako vastřižený z Offspring, pro někoho možná až moc zpívaná skladba. Sampler se tu asi vážně nezastavil a vy tak nebudete vědět co stíhat dřív. Na našich diskotékách by mohl tenhle kousek fungovat, ale zatím jsem ho v éteru moc nezaregistroval. Další track a další pražský host. Fatboy Slim představuje opět svůj typický rukopis. Pro zpestření si přizval basistu Bootsy Collinse, známého třeba z funkových Funkadelic. Skladba Illuminati je nadraná do poslední vteřiny tou největší změtí různých smyček, sirén, sekaných beatů a tak každý uhodne po pár vteřinách, kdo by tak mohl být pod ní podepsán - Norman Cook je zkrátka až zbytečně moc čitelný. Po všech těch novinkových příspěvcích nás teď podvakráte čeká ohlédnutí se zpět. V prvním případě jde o track Absurd dalších pražských hostů - Fluke. Pochází z roku 1997 a pořád má co říct - hlavně ten úvodní sampl budou všichni televizní maniaci znát z reklamy (tuším, že šlo o pivo či telefony). Absurd spojuje opět naostřené kytary s hodně atmosférickou elektronickou muzikou. Ten správně zkreslený hlas si každý zafixoval z jejich největšího hitu - Atom Bomb. Skutečnou lahůdkou je další "retro návrat" v podání Leftfield Song of life (mp3). Na tuhle dobrotu už jsem dávno zapoměl a hrozně rád si tolik zasněný kousek z debutového alba Leftism připomínám. Je ještě o dva roky starší než Fluke, ale kam se hrabe valná většina dnešních producentů. Těch změn a překvapení a přitom základní osnova drží a sama stmeluje vše kolem sebe do obrovského klubového hitu. Hodně nadčasová záležitost, kterou si v kině v Dolby Suround stoprocentně vychutnám a není vyloučeno, že si na ní mezi sedícími diváky zatancuju:-). Skutečně je strhující a pro mnohé inspirující! Prostor na tomhle soundtracku dostali i Groove Armada. Ačkoliv 90% kompilace má hodně rychlé tempo, GA tvoří přesný opak. Nejpomalejší song kompilace Edge Hill je hodně zasněný a přitom vůbec ne nudný. V okamžiku kdy si myslíte, že takhle už to pojede až do samotného závěru, objeví se najednou smyčcové party a vykouzlí ještě jakousi podskladbu, jež vezme za srdíčko každého. GA sluší jakákoliv podoba a ve filmu se neobjevují poprvé. Tenkrát to však byly rozjásané tracky I See You Baby a If Everybody Looked The Same. Pro mě doteď neznámý projekt Bosco pokračuje trackem Satellite. Celkem komerční skladba, evokující k návratu do 80.let. Tihle francouzi, jako valná většina jejich krajanů, zneužívají vokodér, ale jinak jde o vtipnou záležitost od jakýchsi pokračovatelů Daft Punk pro 21. století. Hudebně mě moc nezaujmuli, ale chápu snahu dostat se ze zajetých trendů. Také 2-step tu přichází ke slovu a já mu ještě stále nepřicházím na chuť:-(. Oxide & Neutrino, dvojice jež je v tomhle novém stylu na špičce, připravila jakousi směsici latinsky zpívaných chorálů, klasických polámaných beatů a k tomu všemu je Devil´s Nightmare protkána rapovanými pasážemi a hodně trapnými samply, neustále strašidelně opakujícími: "Hu-Ha-Ha". Opravdu slabota. To němečtí Die Toten Hosen mě překvapili víc. Jednak není skladba In Control zpívána pro ně tradiční mateřštinou a jednak je srovnatelná třeba s typickou anglo či americkou kytarovou produkcí. Není to moje parketa, ale na to, že jsem je vždy hudebně odsuzoval, se tady vyšvihli. Zřejmě pro ně byl tenhle soundtrack výzvou.

Závěr: CD dohrálo a já mám tak trochu rozporuplné dojmy. Pokud budou skutečně všechny skladby použity ve filmu, nějak si tenhle hudební doprovod nedokážu představit. Také rozkolísanost stylů v mém úsudku nepřidá. Skoro jakoby chtěli autoři uspokojit všechny zákazníky a to ve většině případech nefunguje. Použiju typické babiččino přísloví "Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem":-(.

Mp3 ukázky:
Chemical Brothers - Galaxy Bounce (mp3)
BT - The Revolution (mp3)
Delerium - "Terra Firma" (Lara's Mix)(mp3)
Leftfield - Song of life (mp3)

Myclick