RECENZE

 

Recenze: Kosheen - Kokopelli

Také vás před dvěma lety jejich debut Resist zaujal a vy jste snadno podlehli skladbám, jako Hide U, Catch nebo Hungry? Pak na jejich nové album můžete klidně zapomenout! I když si vezmete lupu, nic podobného tu prostě nenajdete. Pokud však stojíte o hudební kulisu pro jízdu autem, plnou popíku a kytarového vybrnkávání, pak by vás deska Kokopelli oslovit mohla. Jak zapůsobila na mě? Počtěte si. :)

 

Kosheen - Kokopelli Kosheen - Kokopelli (cover)

Jen se přiznejte! Snad také nepatříte do toho bohatého tábora fanoušků téhle trojky z Bristolu, kteří právě brečí na rozlitým mlékem a cítí se poněkud podvedeni? Že nevíte, o čem je řeč? Aha, tak to jste možná ještě poslední album Kosheen neslyšeli! Nebo je snad vůbec neznáte? O tom by se dalo přeci jen pochybovat, protože alespoň s jednou skladbou ovládli úplně všechny étery rozhlasových stanic celého světa. Než vám prozradím, jestli jejich poslední album je zklamáním i pro mě, dovolte mi, abych vám nejdříve tyhle tři trochu představil a smetl pavučiny z jejich kroniky!

Ten povedený trojlístek se neznal od dětství, každý z nich si žil svým vlastním životem a jak už to tak nějak bývá, to osud sám je spojil jednou dohromady... Darren Beale měl ve svém dospívání s taneční muzikou společného opravdu málo. Ještě studoval školu ve Weston-super-Mare a už všechen svůj volný čas obětovával muzice. Byly to různé punkové kapely, kde hrál se svými kámoši skladby, které sám také vymýšlel. To všechno do roku 1989, kdy opouští univerzitu, také kamarádi se různě rozprchnou po světě a on se setkává s Geoffem Barrowem, budoucím členem jednoho z pilířů bristolského triphopového hnutí - Portishead. Geoff měl na Darrenův kytarový odklon pořádný vliv. Stačilo mu ukázat, jaká kouzla dokáže sampler a Darren se kytary zbavuje, aby si vzápětí koupil počítač Atari a tu chytrou mašinku, která dokáže ty neuvěřitelné věci! V té době v Anglii zuří Velká raveová revoluce a kytarové party z Manchesteru, jako jsou Happy Mondays nebo Stone Roses, před sebou tlačí jako buldozer i elektronické projekty 808 State nebo začínající Orbital. Klubová scéna zažívá obrovský boom, tančí se všude a na jednom z těchto míst se Darren seznamuje s Markeem Morrisonem. Ten snadno chuť a elán s pořádáním akcí na Darrena přenáší a v Bristolu to začíná vřít. Není zrovna náhodou, že se také oba postavili brzy za gramofony. Začátky jsou sice pěkně stylově pestrým gulášem, ale jejich styl už se pomalu začíná tříbit - drum´n´bass si je totiž snadno omotal kolem prstu. Darren kromě opravdu drsných dílek začíná také čím dál častěji koketovat i s inteligent drum´n´bassem, jehož hlavním průkopníkem je po právu LTJ Bukem.

Jak už to tak v životě bývá, za všechno mohou náhody a v případě projektu Kosheen to byla náhoda dost podstatná. Jednoho dne položil Markee na gramofon white label, který dostal od svého kamaráda a málem zapomněl namíchat další desku... Ten vokál doposud neznámé zpěvačky ho naprosto odrovnal! Zjistil, že se jmenuje Sian Evans, sehnal si na ni kontakt a ten den, kdy se tihle dva setkali, se stal pro budoucí Kosheen osudným. Pokud jste si někdy dali tu práci a alespoň jednu skladbu z jejich pozdějšího debutu Resist podrobili překladu, pak vězte, že Sian se nezřídka vrací do své košaté minulosti a čerpá z poněkud bouřlivějšího života. Přeci jen odejít z domova v jižním Walesu v 16 letech, uchýlit se do města Cardiff, pobývat tam s nejrůznějšími existencemi po squatech a ještě ke všemu v ranném věku porodit syna Yvese, to už je materiálu přímo na román. Nic to však nemění na tom, že matka příroda Sian obdařila krásným hlasem, který byl poprvé využit v jedné kapele právě v Cardiffu, kde si zkusila roli doprovodné zpěvačky.

Prvním ovocem spolupráce téhle trojky se stal singl Hide U, který doslova proletěl hitparádami celého světa jako hurikán, nezřídka posloužil jako hudební podklad na různých módních přehlídkách a hrál se úplně všude - supermarkety počínaje a podzemím klubů konče. Není se čemu divit - ten hypnotický rytmus byl nadlehčován krystalický hlasem Sian, která ještě ke všemu za mikrofonem působí až příliš sebejistě. Album Resist na sebe nenechalo příliš dlouho čekat a zatímco na bookletech většiny CDček se zubí napomádovaní a pod vrstvou make-upu schovaní hlavní hrdinové, Kosheen na to šli úplně jinak. Co stránka malé knížečky, to umělecká fotografie nějakého přírodního výřezu. Album se ukázalo být téměř nevyčerpatelnou pokladnicí na hity a v pravidelných intervalech vhazovalo na volné příčky hitparád jeden zdařilý kousek za druhým.

Po Hide U následovaly Catch, Hungry a Harder a všem se poměrně dařilo, dokonce i hlasy volající po přílišné komerčnosti, lacinosti a podbízivosti byly zdárně umlčeny. Ony ty skladby byly totiž opravdu působivé, a i když jste před nimi utíkali, jak jen to šlo, nakonec se vám po vašem klopýtnutí snadno vetřely do přízně. Není tedy náhoda, že singlu Hide U se podařilo vybojovat cenu Nejlepší remix v soutěži Muzik Dance Awards a dokonce zabodovat i za oceánem, když v Miami na Dancestar USA Awards zvítězil tenhle singl v rubrice Nahrávka roku. Když jsme u těch remixů, na silná remixérská jména měli Kosheen vždycky štěstí a studioví mistři tak jen opět potvrzovali své kvality. Stačí za všechny jmenovat Way Out West, Satoshi Tomiieho nebo Bent a je jasné, že jen těžko mohou tyto studiové celebrity na tvorbě Kosheen něco pokazit. Navíc si Darren s Markeem důležitost klubového prostředí vždycky uvědomovali a tak neváhali pro singly utkat i svou vlastní (pro potřeby tanečníků upravenou) verzi. Pokud tedy někde na obalu desky, která vás zaujala, najdete formulku Decoder & Substance Remix, pak si buďte jisti, že právě tihle dva se potkali u mixážního pultu a vytvořili tu svůj vlastní obraz k původní verzi.

Jestliže se ještě na chvilku vrátíme k jejich debutu Resist, Sian se nedávno na jednom diskuzním chatu pochlubila, že název alba i jeho první track Demonstrate byly vybrány záměrně - hudba je prý ideálním nástrojem, kterak svobodně oslovit masu lidí, předat jim své myšlenky a nechat je o nich přemýšlet... Materiál díky prvnímu albu měli, Sian zpívala dobře i živě bez podpory playbacku, takže proč se nevydat k fanouškům, když už o vás stojí? Kosheen tedy vyrážejí na cesty a s materiálem z první desky se zvládnou představit hned ve třiatřiceti zemích a celkem odehrát 141 vystoupení v rámci propagace alba. Na své konto si také mohou připsat i jedno prvenství, protože když v létě roku 2001 zahráli v Srbsku před dvacetitisícovým davem, stali se první zahraniční kapelou, která tu vystoupila od konce Balkánské krize. U nás jsme je mohli vidět jednak v říjnu roku 2001, jako předskokany Faithless v Křižíkově pavilónu na Výstavišti a také loni na festivalu Creamfields, kde však bohužel (podobně jako Underworld) doplatili na mizerný zvuk. :( Pokud si chtěl český fanoušek užít nový materiál v živém provedení, měl k tomu teď ideální možnost. Říjen a listopad byl totiž pro Kosheen ve znamení turné po Německu, čili jsme měli tuhle trojku doslova za humny! Já jsem se skrze nedostatek dovolené za nimi už nedostal a tak mi nezbývá nic jiného, než si je užívat v pohodlí svého pokoje, v discmanu na cestách a nebo jen tak při práci, jako kulisy z počítače. Beru tedy do rukou tu tajuplnou krabičku, kdy zvířata z alba Resist vystřídaly fotografie z indiánského prostředí a zvu vás na výlet se dvanácti zastávkami. Mimochodem - víte vlastně, co v překladu název kapely vyjadřuje? Slovo Kosheen pochází ze složeniny dvou japonských výrazů. Zatímco Ko znamená v překladu starý, Sheen je jeho přesným opakem. Dohady proč právě tohle se různí, každopádně Kosheen zní opravdu dobře, i když nás bude spíše v tuhle chvíli zajímat, jaké vlastně jejich v pořadí druhé album Kokopelli je...

Vstupní brána s nápisem Wasting My Time se nám pomalu otevírá a prozatím to vypadá, jako by se jen potvrzoval ten bristolský vliv. Hodně temný počátek připomíná dokonce i rozjímání Massive Attack, po třičtvrtě minutě už jsme však v území klasické pop music! Zatím se však necítím uražen, spíše překvapen. Sianiny hlasové kvality vyplouvají na povrch vzápětí, znovu si čistotu jejího hlasu zamilujete, kytary jsou opravdu řízné a tahle skladba má hned dvě tváře. Ta první je něžná a svádí k pohlazení, ta druhá mnohem drsnější na omak, přesto k sobě výborně pasují a vzájemně se doplňují. Možná je jen zbytečně natahována bez toho, aby se tu ještě něco vážnějšího stalo, ale i na první poslech mnohem akustičtější náplň, než v případě debutu, dělá z téhle první skladby rázem ideální kulisu pro popojíždění autem v zasekané Praze!

Novinkový singl střídá All In My Head, tedy ten úplně první počin z této desky, který obletěl téměř všechna rádia. Klasická kytara představí nosné melodické party a rázem je jasné, proč právě tahle byla vybrána, jako reprezentativní. Smysl pro melodičnost má, na koncertech bude jistě sama zvedat ruce nad hlavu a už teď z ní máte husí kůži po celém těle. Jako by chtěli kluci na sebe na chvíli upozornit coby duo Decoder & Substance, k jinak téměř výhradně akustické podobě přidali v jednom místě Sian i vokodér, který její hlas řádně zmutoval. Působivý je skřípot strun o pražce, aroma je velice lehké a tím pádem také snadno stravitelné. Zvuk je rozprostřen po celém pásmu, ani nota nepřišla nazmar a výsledkem je track, jako na zakázku pro všechny komerční stanice a to prosím bez urážky!

Třetí Crawling nejprve dává možnost srovnání s kapelou Morcheeba skrze ten příjemně houpavý rytmus, ale to vše se hned změní. Opět naostřené kytary, Sian je tu možná až příliš ufňukaná, přičemž tahle podoba jí nesluší ani náhodou. Poprvé tu přichází na řadu různé efekty, které na chvilku kytarové vybrnkávání mění, také ozvěny mají na své desce premiéru právě zde, ale ve srovnání s oběma předchozími kousky nic převratného, nic zapamatovatelného, nic zvláštního. Zkrátka čtyři minuty záznamu jsou pryč a vy byste se bez nich dokázali klidně i obejít a dát přednost něčemu tanečnějšímu. Nebo, že by Kosheen stáli za každou cenu o výměnu, nebo snad dokonce převýchovu svých fanoušků? Hitovost Crawling je každopádně opravdu minimální...

Také Avalanche patří spíše do skupiny těch lacinějších a kýčovitějších zástupců tohoto alba. Znovu začínáme hodně temně a ponuře, jako by si chlapci zatoužili ve studiu zaexperimentovat s novými zvuky a databankami. V okamžiku, kdy se však Sian chopí mikrofonu, cítíte se jako mezi tlupou teenagerů na nějaké megaakci, kteří se nadšeně zavlní na cokoliv, co jim bude naservírováno. Sian tu zní hodně nepřesvědčivě, skoro jako by byl text nazpíván hned napoprvé a následovalo: "Honem, honem, v pět hodin musí být studio volné, takže vezmeme hned ten první záznam!" Výsledný dojem už nezachrání ani občasné hrátky s echy, track je také poměrně chudý na nástroje, snad jen kytara rozehrává poutavý příběh, přičemž tu pak lehce vyniká...

Už pátý track v pořadí a stále cítím nějakou utahanost a lenivost. Nikam se nepospíchá, Blue Eyed Boy může znovu Kosheen reprezentovat na každé radiostanici v jakémkoliv čase a tenhle kousek vás z pracovního procesu určitě příliš vyrušovat nebude. Cítíte z něho volnost, lehkost, zkrátka bezproblémovost, Sian si slůvky zdárně pohazuje ve větru, dramatičnost na chvilku dodají táhlé smyčce, ale jinak nic nového, co by ze škatulky Pop nějak zásadně vybočovalo...

V šesté Suzy May svůj nádherný hlas Sian položí do mnohem hlubší polohy, ale nejásejte! Už v půlce desky totiž nabydete dojmu, že tenhle materiál byl ušit ještě horkou jehlou. :( Jedna skladba si je až příliš podobná té druhé, takže vyvážené album máme, ale přitom tak nějak až moc! Vždyť ten život je hlavně o náladách... Tady jste stále v jedné rovině a bublina ve vodováze neputuje ani na jeden náladový pól. Suzy May chlapci znovu došperkovali přepychovými efekty k hlasu Sian, příjemné jsou táhlé plochy, ale kytarové party už jim dělají trochu problémy. Na této desce jsme je totiž už v malé úpravě přeci jen slyšeli. :(

Šťastné číslo vyfasoval track Wish a ten konečně přeci jen z dosavadního materiálu vybočuje. Znovu velká ponurost, Sian tu spíše vypráví, než vyloženě zpívá a také kytary kopírují skoro přepychová sóla metalových kapel. Markee a Darren zpěv také halí (snad z důvodu částečné přesycenosti) do elektroničtějšího rejstříku, navíc prostor je tu mnohem víc využit pro samotné instrumentální motivy, než tomu bylo v předchozích případech. Kytarově uvrčený track je hodně originální a na desku vnáší trochu toho experimentálního světla, které dokáže vaše smysly příjemně polaskat.

Coming Home, aneb Morcheeba podruhé! Pouze Sky Edwards nahradila naše stará známá - Sian. Nic to ovšem nemění na tom, že by tenhle track na jejich poslední desku Charango nádherně pasoval. Zvonivé kytary, čistý křišťálový zvuk, houpavý rytmus, podlehnete kouzlu mašinek a dokonce i bicí věrně tuhle partu z Londýna připomínají. Myslím, že chybí snad už jen ty u Morcheeby povinné scratche. :) Co se musí nechat, je fakt, že angličtináři si u skladeb Kosheen perfektně procvičí svůj pilovaný jazyk, protože Sian je opravdu prvotřídně rozumět a navíc bolestivé téma umí věrohodně podat. Jako by snad znovu přemýšlela o svém ranném útěku z domova... Po All In My Head skladba s největšími ambicemi pro umístění v hitparádách.

Ages je jen další smutnou baladou v pořadí. Tady se ve výškách hlas Sian jemně chvěje a svou barvou připomíná velké dámy country music - třeba Tammy Wynette mě napadá jako první, nebo taková Stevie Nicks z popových Fleetwood Mac, jako druhá. Působivé jsou opět závěrečné smyčce s hrstkou syntetických zvuků a následné gradace, po nichž se vše ještě více rozněžní a naposled si dáme refrén, tentokrát však bez beatů a s hodně těžkými party smyčců. Smysl pro dramatičnost tedy Kosheen opravdu mají! K závěrečným titulkům filmu, o němž prostě musíte přemýšlet, naprosto ideální doplněk!

Předposlední Recovery také nikam nepospíchá, chlapci si tu pohrají na chvilku i se stereováhou a tenhle kousek je opravdu temný a takový plíživý, asi jako had, plazící se nezpozorován ve stejně barevném prostředí. Ovšem v refrénu už je to jiná káva! Sian haleká do mikrofonu pěkně zhurta, poměřovat by se klidně mohla s dříve holohlavou Skin ze Skunk Anansie a pohádat byste se s ní určitě nechtěli. Takoví masochisté snad opravdu nejste. :) Některé doprovodné počítačové efekty už ovšem odněkud znáte a v míře ponurosti má tenhle track z desky Kokopelli absolutní prvenství! Jedině dobře, alespoň nekopíruje své další albové sousedy!

Na závěr bych čekal alespoň nějakou pecku, která vám naježí chloupky po celém těle, ale Little Boy takový recept na vaše rozněžnění nemá. Až příliš spadá do kategorie toho, co už jste slyšeli... Znovu stejné postupy, stejné šablony, znovu smyčce i kytarové riffy pro dramatičnost, hrstka efektů, tady překvapivě i klasický klavír! Snad jen právě jeho melodie vám z celého alba na chvíli v hlavě zůstat může. Jenže takových skladeb ještě bude a vy jste asi čekali zbytečně na něco nového pod sluncem, že?







Závěr:

To je tedy překvápko. Po hitovkami nabitém debutu Resist je tahle jedenáctka skladeb nejvhodnější tak pro cestu autem daleko z pražských sídlišť! Kosheen se nedávno přiznali, že Kokopelli chtěli více směřovat do akustických úprav, které budou moci hrát naživo v malých klubech. Přejme jim to, ale i přesto se nemohu ubránit faktu, že se ty dva roky pauzy nějak neprojevily na alespoň malém žánrovém odlišení jednotlivých skladeb. Kokopelli až příliš připomíná práci kvapnou. Odhaduju tak tři neděle, maximálně měsíc tvrdé otročiny ve studiu. Nebo, že by drum´n´bassem načichlí členové už tolik zestárli a nyní nás od nich už nic převratného nečeká? Uvidíme, už teď se nemohu dočkat desky třetí, která odpovědi na všechny tyhle otázky snadno rozlouskne... Už aby tu byla!

Myclick

Bodové hodnocení: 4/10

Kosheen - Kokopelli (tracklist)

1. Wasting My Time
2. All In My Head

3. Crawling
4. Avalanche
5. Blue Eyed Boy
6. Suzy May

7. Wish
8. Coming Home
9. Ages
10. Recovery
11. Little Boy

Vydal: Moksha Recordings http://www.moksha.co.uk (2003)
Web: http://www.kosheen.com

© 2003, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz), Foto: archiv, Tomáš Martínek r2d2@r2d2.cz

 

 

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016