Stars: "Zůstaňte s námi po koncertě!"

Zdravím z České republiky! Právě jedete evropské turné, jak se vám na něm daří?

Taky zdravíme tam k vám! Na turné to jde skvěle. Právě jsme v Německu, kde přes den brouzdáme po vánočních trzích, zatímco po nocích to rozbalujem na pódiu...

Četla jsem, že jste s sebou vzali i své děti. Jak to zvládají?

Moje dcera Delphine to MILUJE! V podstatě jen jí a spí jako královna. Nechybí na žádné zvukové zkoušce - vždy má svoje neonově růžová sluchátka a je připravena tancovat. Je zkrátka rozená cestovatelka.

Už má nějaké oblíbené kapely? Kromě Stars samozřejmě...

Hmm... Řekl bych, že "The North" je momentálně její nejoblíbenější deska. Stars a cokoliv, co má výrazný beat. Speciálně hip hop. Zbožňuje rap!

Už jsou to dva roky, co jsme od vás naposledy mohli slyšet něco nového, ale právě deska "The North" je konečně na světě. Původním záměrem prý byl zcela nový zvuk, tudíž v čem je hlavní posun?

Skutečně jsme si tentokrát dali na čas. Konkrétně jsme se soustředili na zvuk a strukturu zvlášť, což ve výsledku dle mě hodně ovlivnilo celkovou náladu desky. A to je určitě radostná věc. Byla to jedna velká radost při tvorbě. Nazval bych to nadějnou zkušeností. A taky bych chtěl zmínit velmi důležité přispění kytaristy Chrise McCarrona. Dal té desce strašně moc.

Když ještě zmíním vaše rodičovství, projevilo se nějak na desce?

Projevilo. Bez toho aniž bychom museli to téma příliš obcházet. Skladba "Lights Changing Color" z toho přímo vychází a bez obcházení informuje o tom, že jsme se stali rodiči. Moc rád ji hraji naživo. Myslím, že bylo nezbytné ukázat posluchačům, jaké to vlastně je být tátou nebo mámou. A hudba je úžasná v tom, že to může říct sama za tebe.

Celé album začíná mluveným intrem. Není to poprvé, kdy se ve vaší tvorbě něco takového objevuje. V čem vidíte přínos takové úvodní řeči?

Myslím, že to může dobře navodit atmosféru. Něco jako začátek divadelní hry nebo něčeho podobného.

Kdo je ten hovořící muž?

Glen Gould, velmi slavnĂ˝ kanadskĂ˝ klavĂ­rista.

Vždy jste psali texty o lásce, proto je zajímavé, že se ve vaší tvorbě stále objevují texty o té zhrzené. O zlomených srdcích apod. Kde se to ve vás bere, když jste teď, předpokládám, šťastně ve svazku manželském?

Řekněme, že i za tím je spousta tvrdé dřiny a odříkání, aby to tak šťastné skutečně bylo. Láska je dřina. Láska je akce.

Jak moc tedy můžeme nazvat nové album životopisným?

Je životopisné samo o sobě. Naše hudba se vždy vztahuje k tomu, co se skutečně děje v našich osobních životech.

Čí tvorba vás může chytnout za srdce tím, že se vás nějak dotýká?

Tvorba zmíněného Glena Goulda. Pak jsou to Murray Lightburn, Max Richter či Miles Davis.

Jak se stavíte k promítání současných trendů do hudby? Ptám se, protože mi přijdete poměrně odolní, což je dle mě zároveň vaší devizou...

Trendy v hudbě mám rád. Vždy by tu měl být někdo, kdo překračuje hranice a posunuje možnosti. Většina současného popu je ovlivňována produkčním týmem, což nemusí být každému po srsti, nicméně silně napsaná skladba je silná ve své podstatě. A to je magie.

Vašimi předchozími deskami se vždy táhla nějaká dějová linie, jak je tomu u "The North"?

"The North" mi připomíná Kanadu roku 1967, 1989 a vlastně vše najednou. Je to naše mládí a naše budoucnost.

Má s tím co dočinění i obal desky, na kterém je montrealský komplex budov nazvaný Habitat 67? Jednou jste prý řekl, že to je něco jako obrázek beznaděje.

Myslím, že ta budova má příběh v každé své kostce. A život a příběh v každé kostce má svůj vlastní soundtrack.

Nyní tedy máte na kontě šest alb a několik EPček. To je již hodně hudby k hraní. Která skladba je tou, co musí na koncertě pokaždé zaznít?

Je to sranda. Před každým turné pečlivě vybíráme, co budeme hrát. Snažíme se, abychom sami sebe reprezentovali tím nejdůležitějším. Teď bychom tedy chtěli především představit skladby z "The North". Strašně rád sleduji reakce publika na nové songy. Rozhodně ale víc neprozradím. Musíte přijít a zjistit si to sami. Tudíž náš současný playlist je dopředu tajný.

Líbí se mi vaše videa. Jak moc zasahujete do jejich tvorby?

Vážně? Myslím, že valná většina je strašná. Ale když už, mám dvě oblíbená: "Bitches In Tokyo" a "X Lover".

Když se o tom bavíme, co ta nahatá holka v "Changes"?

No... Dobře se na ni kouká! A je to ďábel.

Tahle skladba byla použita ve známém seriálu Gossip Girl. Jak se stavíte k tomu, že se takto vaše hudba může dostat ke zcela jinému publiku?

Je to pro nás důležité. Zjistil jsem, že naše hudba se do TV poměrně hodí. Můžeme být filmoví. Je to také skvělá cesta, jak se dostat k mladším posluchačům.

Hrajete spolu už více než jednu dekádu. Stává se někdy, že si říkáte, že už to dál nejde?

Každý den. Nedělám si legraci.

Doufám, že žádný konec nebude, kromě konce tohoto rozhovoru, tedy už jen posledních pár slov... Pozvěte, prosím, fanoušky na pražský koncert!

Ano! Bude to naše první pražské hraní. Rád bych všechny pozval, zůstaňte s námi i po koncertě a pojďte se projít ulicemi. Slyšel jsem, že je to nádherné město. Jágr!

Ptala se saiha v prosinci 2012.

foto: archiv

Kanadská formace Stars se v rámci svého turné po Evropě představí historicky poprvé v České republice a to ve středu 19. prosince 2012 v klubu Roxy!